Mladá Boleslav má řadu zajímavých osobností, jejichž příběhy stojí za pozornost. Právě jim se bude věnovat nový nedělní seriál Boleslavského koloběhu s názvem Tváře Boleslavska. V jeho premiérovém díle představujeme Katku Maxovou, zakladatelku spolku DMO POBYTY, která už více než 16 let pomáhá lidem s dětskou mozkovou obrnou zažívat nové věci, cestovat a žít samostatnější život.
Katka Maxová se v Mladé Boleslavi narodila a prožila zde většinu svého života. Sama žije s dětskou mozkovou obrnou, která ji však nezastavila v naplňování vlastních plánů. V roce 2010 založila spolek DMO POBYTY, prostřednictvím kterého organizuje rehabilitační, poznávací i odpočinkové pobyty pro lidi se zdravotním postižením.
V prvním rozhovoru nového seriálu jsme si povídali o začátcích její činnosti, překážkách, se kterými se lidé s handicapem potýkají, i o tom, co by se podle ní mělo změnit přímo v Mladé Boleslavi.
Na úvod bychom Vás rádi představili našim čtenářům. Odkud pocházíte, jaký je Váš vztah k Mladé Boleslavi a čemu jste se věnovala před založením spolku DMO POBYTY?
V Mladé Boleslavi jsem se narodila a žiji zde prakticky celý život. Kvůli dětské mozkové obrně jsem základní školu absolvovala při Jedličkově ústavu v Liberci, kde jsem také přes týden bydlela. Po návratu do Mladé Boleslavi jsem nějakou dobu pracovala v Centru 83 a později jsem se zapojila do činnosti Sdružení zdravotně postižených, kde jsem se seznámila s Helenou Šádkovou. Pomáhala jsem s administrativou, evidencí klientů a postupně také se sháněním finančních prostředků. Právě tam jsem zjistila, že dokážu být užitečná a že mě organizování různých aktivit opravdu baví.
V roce 2010 jste založila spolek DMO POBYTY. Co Vás tehdy přivedlo k myšlence založit vlastní organizaci?
Na pobyty pro lidi s tělesným postižením jsem začala jezdit už v osmnácti letech. Po několika letech jsem se zapojila také do jejich organizování. Postupně jsem ale měla vlastní představu o tom, jak by měly pobyty vypadat a co všechno bychom mohli klientům nabídnout. Rozhodla jsem se proto osamostatnit a založit vlastní organizaci. Nebylo to úplně jednoduché, protože jsem se musela naučit spoustu věcí, od administrativy přes financování až po samotnou organizaci pobytů. Velkou oporou mi byla moje starší sestra Renata a také přátelé, kteří mi pomohli překonat začátky. Dne 5. února 2010 tak vznikl spolek DMO POBYTY. Chtěla jsem především dokázat, že i člověk s handicapem může něco vybudovat a pomáhat ostatním.
Jak dnes DMO POBYTY fungují a co konkrétně nabízí lidem, kteří se zapojují do jeho aktivit?
Naší hlavní činností jsou pobyty pro dospělé lidi s dětskou mozkovou obrnou z celé České republiky. Připravujeme pro ně rehabilitační, lázeňské, kulturní i odpočinkové programy. Snažíme se, aby si klienti mohli užít také výlety, návštěvy zajímavých míst a různé společenské aktivity, ke kterým by se sami často jen obtížně dostávali. Nezbytnou součástí pobytů jsou dobrovolní osobní asistenti, kteří klientům pomáhají podle jejich individuálních potřeb, a to i během běžných denních činností. Vedle pobytů se věnujeme osvětovým besedám, přednáškám a poradenství pro rodiny, které řeší život s člověkem se zdravotním postižením, zejména otázku jeho postupného osamostatňování. Důležité pro nás je, aby lidé s handicapem nezůstávali uzavření doma a měli možnost žít co nejaktivnější život.
Za dobu fungování spolku jste se jistě setkala s mnoha zajímavými lidmi a příběhy. Je nějaký okamžik, který Vám obzvlášť utkvěl v paměti?
Těch okamžiků je za ty roky opravdu hodně. Určitě nikdy nezapomenu na rok 2016, kdy se nám podařilo uskutečnit první pobyt u moře v Chorvatsku. Byl to můj dlouholetý sen a jeho realizace znamenala spoustu práce, zařizování a shánění finančních prostředků i asistentů. Když jsme ale nakonec stáli společně u moře, věděla jsem, že to všechno mělo smysl. Velkou radost mi dělají také příběhy klientů, kteří díky pobytům získali větší samostatnost, našli si vlastní bydlení nebo se začali více zapojovat do běžného života. Právě to je pro mě největší odměna. Člověk si pak uvědomí, že jeho práce není zbytečná. Radost mi dělají i okamžiky, kdy se povede nějaký zajímavý počin mimo samotné pobyty. Třeba v době covidu jsme s kamarádem Petrem Novákem dali dohromady knížku Nejsme z jiné planety. A těší mě i momenty, kdy jsem za svou práci oceněna – vloni jsem získala Cenu Jiřího Flekny, určenou pro lidi s handicapem, kteří jsou nějak společensky aktivní.
Jak podle Vás česká společnost přistupuje k lidem se zdravotním postižením? Vnímáte za poslední roky nějaký posun?
Myslím si, že určitý posun tu určitě je. Lidé mají více informací, častěji se o problematice zdravotního postižení mluví a také přibývá příležitostí, při kterých se mohou lidé s handicapem přirozeně setkávat s ostatními. Přesto se stále setkávám s předsudky a nepochopením. Sama mám zkušenosti s tím, že mě lidé kvůli špatné chůzi a řeči považovali za člověka s mentálním postižením, automaticky mi tykali nebo se ptali, kde mám vychovatele. Dětská mozková obrna ale neznamená mentální postižení. Člověk může mít pohybové a komunikační omezení, a přitom normálně přemýšlet, rozhodovat se, pracovat a žít samostatně. Právě proto pořádám besedy a snažím se lidem vysvětlovat, že bychom se neměli rozhodovat o druhých podle prvního dojmu. Je důležité vidět především člověka, ne jeho handicap.
Když se zaměříme přímo na Mladou Boleslav, jak podle Vás město vychází vstříc lidem se zdravotním postižením? Co funguje dobře a kde vidíte prostor pro zlepšení?
Mladá Boleslav je moje rodné město a mám k němu samozřejmě blízký vztah. Oceňuji, že se postupně zlepšuje bezbariérovost některých veřejných prostor a že zde fungují organizace a služby, které lidem se zdravotním postižením pomáhají. Důležitá je také spolupráce města s neziskovými organizacemi. Na druhou stranu stále narážíme na překážky, které mohou zdravému člověku připadat jako maličkosti, ale pro člověka na vozíku znamenají velký problém. Jsou to například nerovné chodníky, vysoké obrubníky, nevhodné nájezdy, schody u veřejných budov nebo nedostatek bezbariérových toalet. Myslím si také, že by se lidé se zdravotním postižením měli více zapojovat už do plánování a přípravy úprav veřejného prostoru. Právě oni totiž nejlépe vědí, co v každodenním životě skutečně potřebují. Bezbariérovost by neměla být vnímána jako výhoda pro úzkou skupinu lidí, ale jako samozřejmá součást dobře fungujícího města.
Vaše práce je spojená s pomocí druhým. Čemu se ale ráda věnujete ve volném čase a co Vám osobně přináší radost?
Mám ráda počítače, telefonování a kontakt s lidmi. Baví mě poznávat nová místa a samozřejmě mám ráda také společnost svých přátel. Velkou radost mi dělají také narozeninové oslavy a společná setkání. A protože mám kolem sebe spoustu kamarádů, rozhodně se nenudím. I když musím přiznat, že práce pro spolek mi zabírá opravdu hodně času. Důležité je ale umět si najít chvíle také sama pro sebe a užívat si obyčejné radosti života.
Jaké máte další plány se spolkem DMO POBYTY a co byste si přála, aby se v následujících letech podařilo změnit?
Ráda bych pokračovala v pořádání pobytů a dalších aktivit, které našim klientům přinášejí radost, nové zážitky a větší samostatnost. Chtěla bych také dál rozvíjet osvětovou činnost a besedy, protože téma života lidí se zdravotním postižením je potřeba stále připomínat. Velkým přáním je získat více dobrovolných asistentů a dlouhodobých podporovatelů. Bez nich se naše činnost neobejde. Organizace pobytů je finančně i personálně náročná a někdy mám pocit, že bych potřebovala mít den alespoň o několik hodin delší. Přála bych si také, aby lidé s handicapem měli více možností rozhodovat o svém životě, bydlet samostatně, pracovat a zapojovat se do společnosti. A aby jejich rodiny věděly, že existují možnosti, jak jim na této cestě pomoci.
Je na závěr něco, co byste chtěla vzkázat čtenářům Boleslavského koloběhu?
Chtěla bych všem popřát především hodně zdraví a také více tolerance a pochopení pro druhé. Nikdy nevíme, kdy se sami dostaneme do situace, kdy budeme potřebovat pomoc. Prosím, nesuďte lidi podle toho, jak vypadají, jak chodí nebo jak mluví. Dejte jim příležitost, aby ukázali, jací skutečně jsou. Lidé se zdravotním postižením mají stejné sny, přání, radosti i starosti jako všichni ostatní. Chtějí žít, pracovat, cestovat, poznávat nové lidi a užívat si života. Nejsme z jiné planety!
Rozhovor s Katkou Maxovou otevírá nový seriál Tváře Boleslavska, ve kterém budeme každou neděli představovat osobnosti spojené s Mladou Boleslaví a jejím okolím. Prostor dostanou lidé z kultury, sportu, veřejného života i ti, kteří svou každodenní prací pomáhají druhým.
Další rozhovor přineseme v neděli 22. listopadu.
Foto: Archiv Katky Maxové